Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 21.12.2012 20:10:42 

JARUTE

HOLUBI ČESKÝ BUBLÁK

 

    

 klikněte na obrázek

 

 

Jiné názvy: Český bublák, Německý bublák, Bernburský bublák, Drážďanský bublák, Francký bublák, Ruský bublák, Doppelkuppiger Trommeltaube, Double-crested Trumpeter, Tambour, Dvuchčubyj barabanščik.

Základní plemeno bubláků, u nichž k nejcennějším znakům patří jednak zvláštní hlasový projev, tzv. bublání, jednak bohatý rozvoj pernatých ozdob, chocholky, předního vrkoče a rousů, včetně supích per. Rozšířeno je hlavně u nás a v Německu, také v bývalém Sovětském svazu a jinde na světě. Na rozlehlém území vzniklo více národních a krajových rázů (plemen), lišících se stupněm prošlechtěnosti a dobnými detaily v utváření pernatých ozdob nebo barevnosti. U nás je chován český bublák, vždy rousný a jen celobarevný, v kresbě tygrů, stříkané a běloštítné, u něhož se požaduje příčně odčísnutý a k zobáku přilehlý přední vrkoč, chocholka bez postranních růžic a hřívy a zvýšený důraz se klade na kompaktnost postavy, danou krátkostí, šířkou a nízkostí, zaplněním prostoru bohatým opeření. Je drobnější. Němečtí bubláci (dvojvrkočatý = v různých barvách, drážďanský = běloštítný, bernburský = v kresbě mniší, francký = bezrousý) mají častěji čelní růžici (nebo polorůžici), postranní růžce a hřívu; jsou větší (nejvíce bernburský) a delší. Ruský je žádaný rovněž s čelní růžicí (může být pozdvižená); anglický vyniká krátkostí a kompaktností, přední vrkoč má úzký atd. Náš vzorník je na bázi českého bubláka, avšak je rozšířen tak, aby umožnil posouzení i ojediněle chovaných, importovaných nebo jen vystavovancýh ostatních rázů, s tolerancí k drobným nepodstatným rozdílnostem (nepřihlíží se k vzorníku anglického bubláka, chovaného v USA, který u nás nepřichází v úvahu). Dvojvrkočatému podobný bucharský bublák se výrazně odlišuje velkou čelní růžicí, jež přikrývá i oči. Při hodnocení exteriéru by se mělo přihlížet také k nejcennější vlastnosti - bublání; mělo by být časté a dlouhotrvající.

Velikost kroužku: 12

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. postava, opeření, pernaté ozdoby (a hlasový projev) 2. oči, kresba, barva opeření 3. obočnice a další znaky

Hlava: přiměřeně velká, nízce klenutá, široká

Oči: oranžové, co nejvíce prokrvené; u bílých a bělohlavých vikvové

Obočnice: jednoduché, barvou odpovídající opeření (v modré a šedohnědé řadě tmavé, v červené a žluté narůžovělé, u bílých a plnobarevně červených a žlutých živě červené).

Zobák: středně dlouhý, slabší; u bílých a plnobarevně červených a žlutých světlý, narůžovělý, u ostatních barev - rozředěných světle rohový, intenzívních tmavý.

Ozobí: malé, velmi jemné, s bílým popraškem nebo narůžovělé

Krk: z hrudi široce vystupující, krátký; hrdlo jemně vykrojené.

Postava (trup): velikost polního holuba (střední); silná a široká, ale kratší; hruď široká, hluboká, dopředu vyklenutá; hřbet v ramenu (záda) široký, slabě se svažující.

Křídla: dobře přilehlá, spočívající na ocase a nekřížící se; silná, kratší, s dobře složenými širokými letkami.

Ocas: kratší; široká, ale úzce složená rýdovací pera; prodlužuje mírně se svažující hřbetní linii.

Nohy: nízké, s mohutným rousem a supími pery, která zcela zaplňují prostor mezi tělem a zemí; výjimečně (francký) neopeřené.

Opeření: poměrně krátké a široké, pevné, hladké, přiléhavé, pružné, nelámavé, jednotlivá pírka co možná neznatelně splývají; dokonalý bublák je jako z kovu ulitý.

Barva: čistá, sytá, rovnoměrně a pravidelně rozložená, s odpovídajícím a co možná bohatým leskem; pruhy úzké a dobře protažené, kapratost a šupkatost po celé ploše křídel.

Držení těla: nízká, široká a zcela kompaktní silueta; mírný sklon nazad

Pernaté ozdoby: přední vrkoč je širší a přilehlý k zobáku, od opeření hlavy je odčísnut příčnou pěšinkou; pravidelná a dobře propeřená čelní růžice je žádoucí u německých a ruských bubláků; choholka je lasturovitá, od ucha k uchu, bohatě propeřená, od hlavy odstávající a převyšující temeno hlavy, od krku odčísnuta příčnou pěšinkou, u německých i plynule splývající; na lýtkách jsou dlouhá supí pera, na nohách mohutný, hustě rostlý a vějířovitě roložený nelámavý rous (s výjimkou bezrousých - franckých, kteří mají nohy neopeřené)

Kresba: a) celobarevní včetně bělopruhých a šupkatých;
b) tygři světlí a tmaví - co možná pravidelně a rovnoměrně bíle stříkané jsou hlava, krk a křídelní štíty; ostatní opeření je barevné;
c) stříkaní světlí a tmaví - pravidelně bíle stříkané je i ostatní opeření, včetně letek a rousů; celý barevný je ocas;
d) běloštítní - bílé (vybělené) jsou jen křídelní štíty;
e) mniší (bernburští) - bílá je hlava po chochoku, krají ruční letky v počtu 7 - 1, ocas a rous

Rázy: a) bezpruzí, pruhoví a kapratí v modré, stříbřité a popelavě (dominantně) červené a žluté;
b) bílí a plnobarevně černí, šedohnědí, červení a žlutí;
c) bělopruzí, šupkatí, tygři a stříkaní ve všech těchto barvách;
d) běloštítní (čeští, drážďanští) v červené, žluté, černé a modré;
e) mniší (bernburští) v modré pruhové a plnobarevné černé, červené a žluté;
f) bezrousí (franští) v týchž barvách a kresbách, také však sedlatí a jim podobní ale s barevnými štíty křídel.

Výlukové vady: šavlovité a svěšené letky, nerozvité peří.

Hrubé vady: perlové oči, různokost, křížící se letky, stříškovitý nebo pozdvižený ocas; u českých čelní nebo postranní růžice a hříva.

Vady dle rozsahu: příliš dlouhá nebo vysoká postava, hrubá postava, delší křídla a ocas, vyšší nohy s otevřeným (peřím nekrytým) prostorem mezi tělem a zemí, slabě nebo nepravidelně vyvinuté pernaté ozdoby, lámavý nebo mezerovitý rous, chybějící supí pera, dlouhé, úzké, třepenité nebo porušené opeření, nedostatky ve stejnoměrnosti a pravidelnosti rozložení barvy a kresby, nečistá barva.

Malé vady: neprokrvené žluté oči, nedostatky barvy obočnic, zobáku, ozobí, drobné vady barvy a kresby, nedostatky lesku.

Ostatní: Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petžílka a kolektiv

 

  

  

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 BUBLÁČKÁŘI NA VČS V LYSÉ

 
iFAUNA logo

 
 
 

Moderované fórum

Zobrazení příspěvků:
podle vklákna p
 
  BUBLÁČKÁŘI NA VČS V LYSÉ 6.3.2010
Vedení klubu ČESKÝCH BUBLÁKŮ Dr Jan VANÍK-pokladník Míra ČERVENÝ-předseda Míra FÉF-jednatel
 
př.SCHAUER Jiří přebírá pohár na modré kapraté z EV VNITŘE

Míra FÉR dostává pohár za modré tygry

 
 
posuzovatel holubů Milan MÍČA ze slovencké Senice odpovídá na dotazy ohledně posuzování modré barvy

 
př.Míča ukazuje krásný obrazČB červeného běloštítného

 
PAN posuzovatel.vzdělavatel klubu,chovatel českých a bucharnských bubláků a správný chlap Jirka MÍKA

 
ČESKO-SLOVENSKÁ diskuze

 
několi holubů změnilo majitele

několik bubláků vycestovalo osvěžit krev ČB na slovensko

někteří zase opačně
 
Jedna zdařilá akce za kterou zaslouží pochvalu př.Míra FÉR a výbor klubu chovatelů ČESKÝCH BUBLÁKŮ.PŘÁTELÉ DÍK a zase někdy naschle

SAMO ŽE

  

 

  


 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

  

 


 

 

 

 

 

 


 

 

 

 


 

 


 


 

TOPlist